Autor
Prof. PhDr. Zdeněk Matějček, CSc. byl světově uznávaný dětský psycholog. Je to pro mě autorita, která mi nikdy nezklamala. Jeho knihy, texty, úvahy o rodičích a dětech jsou jako maják v nepřehledných vodách vztahů rodičů a dětí. Pokud Vás tyto texty zaujmou, mohou se z nebezpečných vod stát vody bezpečné a přehledné.
Krize rodičovské autority?
Viděli jsme, jak schopnost sledovat vlastní citové prožitky vede u dospívající mládeže k zájmu o citový život druhých lidí - rodiče, učitelé a ostatní tzv. autoritativní osoby v to samozřejmě počítaje. Dítě se nyní nezajímá jen o to, co lidé dělají, ale i proč to dělají. Řekli jsme také, že spojení této schopnosti s rozvinutými schopnostmi intelektovými pomůže nyní mladistvým odhalit, jak spolu souvisejí slova a činy dospělých, co je míněno doopravdy a co jenom na oko, co je rovné a co křivé v charakteru literárních či filmových hrdinů stejně jako v charakteru lidí nejbližších.
Rodiče, učitelé a všichni ostatní vychovatelé bývají někdy touto zaostřenou kritickou schopností svých dětí nebo svých žáků zaskočeni. Někdy soudí, že se dítě změnilo, "zkazilo", že je někdo navádí, že si to přineslo od kamarádů atd. Ale velkou většinou to není nic jiného než jen přirozený projev zákonitého vývojového pokroku. Jakési vyšší stadium vztahu k okolnímu sociálnímu světu. Současně je to ovšem i prověrka hodnot, na kterých byl vztah dítěte a vychovatele budován. Jestliže byly tyto základy slabé, dochází nutně k otřesům. Jestliže jsou pevné, obstojí. Ale ani v těch případech, kdy k otřesům dochází, není ještě nic ztraceno. Je pouze třeba, abychom jako vychovatelé z kritických projevů a postojů svých dospívajících dětí sami vyvodili ponaučení a upřímně hledali cestu nápravy, a to především u sebe.
- úryvek z knihy Zdeněk Matějček: Rodiče a děti